• Ambitions slider
  • Ambitions slider
  • Ambitions slider
  • Ambitions slider
  • Ambitions slider
  • Ambitions slider

Téma: Ach to české státní školství

Přidat odpověď na toto téma



Rodič
05.03. 2017 07:43
Dobrý den,



přidávám odkaz na článek k zamyšlení



http://ottocopy.cz/jak-se-mstime-na-detech



bohužel, dolnobřežanskou školu v tom přímo vidím.

Podle mne, se vše nedá řešit jen výstavbou a vybavením, důležitá je komunikace, se zaměstnanci, s rodiči, se žáky; podporovat přirozenou motivaci a tvořivost.

Hezký víkend,



Rodič.



P.S.: Vím, že zde píši zbytečně, tady žádná diskuze neprobíhá, ale kam už jinam ...
Reagovat



Iva Fischerová, ředitelka školy
05.03. 2017 22:54
Milý rodiči, konečně zajímavý příspěvek do diskuze, děkuji! Škoda jen toho konfrontačního tónu. Proč? Vždyť nejsme vůbec v rozporu…

Než se dostanu k tomu, že mi článek (jak z Vašeho textu usuzuji, tak pro Vás asi překvapivě) mluví povětšinou z duše, tak se ještě musím zastavit u Vaší kousavé poznámky, že se tady (na Diskuzi) nediskutuje… Ano, všiml(a) jste si správně, už mě opravdu nebaví reagovat na neustálé strefování se do školní jídelny a příspěvky od lidí, kteří tam nikdy nebyli, když já tam chodím každý den a vím, co jím a vidím, co jedí děti…



Takže ještě jednou děkuji za příspěvek k tématu, kterému by škola měla sloužit především – a to je vzdělávání a výchova dětí ve spokojené, přiměřeně vzdělané a zdravě sebevědomé lidi vybavené kompetencemi pro život a s chutí k celoživotnímu vzdělávání.

I já, když na chvíli zapomenu, že řídím velkou státní školu svázanou tisíci předpisy, sním o tom, že kdybych měla tu moc, nastavím základní školu ÚPLNĚ jinak a vrátím jí obsah a význam slova ZÁKLADNÍ (ale ve 21. století).

Také mě strašně štve, že i při nejlepší snaze učitelů během několika let školní docházky někde poztrácíme (v horším případě zašlapeme) tu přirozenou zvídavost, bezprostřednost a chuť dětí, se kterou do školy přišly, a nejpozději na konci prvního stupně většinu z nich škola nebaví.

Přestože učím fyziku, byla bych všemi deseti pro: zrušit klasické (často po sto, sto padesát let, neměnné) předměty, neučit děti vzorečky (ale principy, proč a jak to tak funguje), neservírovat jim informace, ale nechat je objevovat, neučit je encyklopedické údaje a často zbytečné podrobnosti v jednotlivých předmětech. Někdy se ve sborovně při poradě učitelů zamýšlím nad tím, že tam sedí vlastně samí vysokoškolsky vzdělaní lidé a že by bylo zajímavé jim dát někdy testík (možná i z prvního stupně), který běžně chceme po dětech. Jak by asi uspěli? A jak by uspěli rodiče?

Chtěla bych (tedy v té mojí škole „snů“), abychom děti nejprve naučili číst, psát a počítat – na tom se snad všichni shodneme, pak logicky a kreativně myslet, vyhledávat informace, umět je dávat do souvislostí, analyzovat je a hledat řešení, třeba i netradiční a pak je umět slušně obhájit. Velký prostor by byl v této škole snů věnován měkkým životním dovednostem, na které vůbec není čas: osobnostní rozvoj, mezilidské a partnerské vztahy, výchova dětí (ať v životě neopakují chyby svých rodičů), emoční inteligence, základy práva, finanční gramotnost, základy podnikání, silné a slabé stránky a práce s nimi, zdravý životní styl, time management…

Proč to tedy neděláme? Jsme hloupí, neschopní, lhostejní, pohodlní? Ze skeptického tónu Vašeho příspěvku soudím, že je asi zbytečné Vás přesvědčovat, že se v rámci svých možností (často i nad jejich rámec) opravdu snažíme. Konkrétně např. projekt poradenského pracoviště, projekt badatelské výuky přírodovědných předmětů, chystaný projekt polytechnických dílen, koncept tříd s rozšířenou výukou… Učitelé pracují poctivě, k dětem se chovají přátelsky, snaží se je naučit to, co je nám rámcovým vzdělávacím programem předepsáno tak, aby to děti bavilo, a často je musí složitě učit i to, co měly už dávno mít osvojeno za svých rodin. Věřte, že učitelská práce je nesmírně, nesmírně náročná a málokdo by s nimi chtěl měnit. A do toho ještě módní inkluze, kdy někdo pojal myšlenku, že když všechny děti budeme vzdělávat společně (včetně mentálně postižených, těžkých ADHD i psychických poruch), když „dáme všem stejně“, bude všem dětem stejně dobře – i těm nadaným, vždyť ty mohou počkat, těm už nadělil „pán Bůh“, ti si pomůžou sami.



Takový článek, na který poukazujete, umím napsat také. Na přednášky Ondřeje Štefla jsem chodila už před 20 lety. Chodím na konference, čtu kritické články, příklady dobré praxe, hledám, přemýšlím, trápím se tím… Asi se Vám to pohledem rodiče zdá být všechno jasné a snadné, ale nedovedete si představit, jak je v našem „postsocialistickém“ školství všechno složité, sešněrované, komplikované, byrokratické a zkostnatělé. A to vás ani nebudu zatěžovat stesky nad přebujelou administrativou, která se neustále nabaluje jak sněhová koule. Vůbec nejsou noví učitelé, neexistují, není kde brát. Už druhý rok se snažím dát si schůzku s ministryní školství, seznámit ji, s čím se potýkáme, a požádat ji, když už aktivním školám nejsou schopni pomoci, ať nám alespoň všechny ty nadřízené a kontrolní orgány neházejí klacky pod nohy. Ale nemá čas, má toho moc…



Podobně kritický až nihilistický článek by se mohl napsat o naší politické situaci a politické kultuře, o tom, jak se zachází s pravdou a s demokracií, o morálce, o tom, že čím dál více rodičů tráví s dětmi čím dál méně času. V této souvislosti mi dovolte zmínit mezinárodní průzkum, kde děti mladšího školního věku na otázku, co by si nejvíc přály, odpověděly: aby byli rodiče méně na mobilu!



Nerada bych naši disputaci ukončila otřepanou větou, že do školy každý chodil, tak se na ni cítí být také odborníkem. Naopak, mnohé je třeba od základů změnit a mám radost a vítám, že se našel i mezi rodiči člověk, který má o vzdělávání takový zájem. Moc ráda bych se s Vámi sešla (kontaktujte mne prosím mailem), ráda si udělám čas klidně celé dopoledne, odpoledne (večer), probereme to a třeba se z nás mohou stát i spolupracovníci nebo alespoň spojenci na cestě za spokojenějšími dětmi v našich lavicích a spokojenějšími učiteli. Škola totiž je a vždy bude o konkrétních lidech, dětech a učitelích a o těch, kteří jim vytvářejí (resp. by měli vytvářet) podmínky.

Děkuji, Iva Fischerová

Reagovat



rodič ze jiné školy
08.03. 2017 09:16
Dobrý den paní ředitelko,

moc se mi líbí Vaše odpověď a ještě víc zvýšila můj zájem o to, dát moje děti do této školy! Držím Vám palce, ať se Vám podaří vybudovat a vést Vaši školu snů!
Reagovat



rodič
08.03. 2017 20:05
Dobrý den, ten článek je opravdu trefný, ale zakončený je správně. je to začarovaný kruh. Na druhou stranu jsou mnohé situace a "drobné problémy", které zase tolik úsilí nestojí. Každý den, například, přemýšlím, když vyzvedávám jedno dítko ze školy a druhé ze školky, k čemu se na zahradě školky už přes půl roku válí ta prkna a kde si tedy s přicházejícím hezkým počasím budou děti hrát. Podle paní učitelky by měly být odvezeny, ale KDY?? Pokrčení rameny paní učitelky spolu s bezradným obličejem je pro mě také odpověď
Reagovat



Vlastimil Vaněk
27.03. 2017 09:11
Dobrý den paní ředitelko,



moc se mi líbí Vaše odpověď. Držím Vám palce! Bohužel rodiče více poslouchají své děti,

na učitele a vychovatelky málokdy dají zřetel ???



S pozdravem hezkého dne



Vlastimil Vaněk

Reagovat



Vlastimil Vaněk
27.03. 2017 09:12
Dobrý den paní ředitelko,



moc se mi líbí Vaše odpověď. Držím Vám palce! Bohužel rodiče více poslouchají své děti,

na učitele a vychovatelky málokdy dají zřetel ???



S pozdravem hezkého dne



Vlastimil Vaněk

Reagovat



RODIČ
18.04. 2017 21:50
http://liberec.idnes.cz/ucitele-ho-bili-z-chemie-si-nepamatuje-nic-dnes-je-nejpopularnejsim-reditelem-1wr-/liberec-zpravy.aspx?c=A170418_143538_liberec-zpravy_jape





PODÍVEJTE SE NA TO A VEZMĚTE SI Z TOHO PANÍ ŘEDITELKO A VŠICHNI PEDAGOGOVÉ PŘÍKLAD A ZAMYSLETE SE NAD VAŠIM CHOVÁNÍM K ŽÁKŮM!





MNOHDY DLE VYPRÁVĚNÍ DĚTÍ BYCH BYLA RÁDA PŘÍTOMNA NA VÝUCE A NEBO BYCH UVÍTALA KAMERY VE TŘÍDĚ, ABYCH MOHLA POZOROVAT VÝUKU A HLAVNĚ CHOVÁNÍ PEDAGOGŮ K DĚTEM.



PEDAGOGY PROSÍM - BERTE DĚTI JAKO SOBĚ ROVNÉ, VÝUKU BERTE FORMOU HRY A HLAVNĚ DĚTI NESTRESUJTE, NETRESTEJTE A NEMSTĚTE SE JIM. VZPOMEŇTE SI NA SVÉ ŠKOLNÍ NEÚSPĚCHY. MYSLÍM SI, ŽE VŠICHNI Z VÁS HVĚZDY NA ŠKOLE NEBYLI.



PAK TAKY NECHÁPU PROČ DÍTĚTI, KTERÉ MÁ SAMÉ 1 Z PŘEDMĚTU DOSTANE NA VYSVĚDČENÍ 2 A DALŠÍ DÍTĚ Z TOHO SAMÉHO PŘEDMĚTU, KTERÉ MÁ 2 A 3 DOSTANE NA VYSVĚDČENÍ 1.....DOTYČNÁ PANÍ UČITELKA BY SE MĚLA STYDĚT.
Reagovat



Iva Fischerová, ředitelka školy
21.04. 2017 09:14
Tak zase jeden (pochopitelně anonymní) RODIČ, který přesně a jasně ví, že VŠICHNI učitelé v naší škole jsou zlí, špatní, záludní a podlí. Zákeřně a systematicky trestají a týrají svěřené děti a jejich jediným cílem je vyrobit z dětí vystresované uzlíčky nervů… teprve pak zažívají pravé uspokojení ze své „práce“.



Vůbec nevím, co Vám mám na takový příspěvek napsat. To je úplně stejné, jako kdybych napsala: "Rodiče se nevěnují svým dětem. Nenastavují dětem mantinely a pravidla, nepraktikují téměř žádnou výchovu, aby nemuseli být důslední a nemuseli jít s dětmi do konfliktu. V rámci své pohodlnosti a v zájmu „klidu v rodině“ přenášejí všechny problémy na školu. Nezdraví a neučí už zdravit ani svoje děti. Vyzvedávají ze školy své malé děti s mobilem na uchu a vůbec si s nimi nepovídají a na mobilu a počítači tráví doma neúměrně mnoho času, který by měli věnovat dětem. Často dětem doma kouří (některé jsou kouřem úplně nasáklé) a před nimi i s nimi sprostě mluví…". A mohla bych to doprovodit odkazy na řadu odborných statí a článků na toto téma.



A teď se zeptám: PLATÍ TO NA VÁS? S největší pravděpodobností ne. Takoví špatní rodiče jistě jsou, možná jich i přibývá, ale stále převažují skvělí a rozdávající se rodiče!



A naštvala Vás taková zjednodušující a generalizující tvrzení? Asi ano, nedivím se, mě i mých kolegů se Váš příspěvek také dotknul.

V naší škole (stejně jako v každé jiné, i v té českolipské) jsou učitelé skvělí, nadprůměrní, průměrní, asi i podprůměrní …a pak je tu jeden, který Vám a Vašemu dítěti „šlápl na kuří oko“. A místo toho, abyste svůj problém a svou možná oprávněnou nespokojenost řešil s konkrétním učitelem (a když nepochodíte, tak přišel za mnou) – tak padesát našich učitelů očerníte, zarmoutíte, otrávíte a demotivujete .



Problém, o kterém se nedozvím, nemůžu ani řešit. Toto fórum není platforma pro řešení konkrétních problémů a situací, ovšem bez uvedení konkrétních okolností.

Prosím, obraťte se na mě osobně, probereme to a určitě nalezneme řešení. Jinak budeme my i Vy jen naštvaní, stále se bude „žehrat nad stavem našeho školství“ a vůbec se neposuneme dál…

Iva Fischerová

Reagovat



Nejnovější články a aktuality
ZDY1NGM