Na zdar Národního! Osmáci se přenesli do doby národního obrození
Začátek sezóny Národního divadla v roce 1883 je na spadnutí, dramaturgická rada se však nemůže dohodnout, co bude tím hlavním otvírákem. Strakonický dudák? Romeo a Julie? Nebo snad Sofoklova Antigona? A kdo bude mít konečné slovo - ředitel Schubert, dramaturg Stroupežnický, nebo režisér Kolár? O tom se radili a nakonec i rozhodli žáci a žákyně z 8. A v rámci divadelní dílny v Národním divadle.
Divadelní dílna nazvaná Na zdar Národního začala dramatickým úvodem, kdy jsme si za dveřmi salónku vyslechli hádku mezi pěti členy dramaturgické rady. Ta měla v roce 1883 nelehký úkol – vybrat divadelní kus, který osloví českého diváka. Bude to drama české, nebo světové? Báchorka, či tragédie? Každý měl své představy a požadavky a možností bylo přitom tolik. Děti rozdělené do pěti skupin se seznamovaly prostřednictvím divadelního kufříku se "svou" historickou osobností a poté i s dalšími čtyřmi během aktivity moderně nazvané speed dating. Pak už bylo na každé skupince, aby se dohodla, jakými argumenty přesvědčí ostatní členy rady o tom, že právě „jejich“ divadelní hra je tou nejlepší volbou pro českého diváka a pro divadlo, jehož historie se právě začala psát.
