PROČ JSME SE PŘIPOJILI K AKCI “MÉDIA NEDÁME”?
Zamyšlení Jana Kovaříka, žáka devátého ročníku, člena školního parlamentu
Česká televize a Český rozhlas. Pro většinu obyvatel naší republiky představují tato dvě média samozřejmost. Bez ohledu na to, co se děje okolo, si téměř všichni myslíme, že Česká televize a Český rozhlas nikdy nepřestanou vysílat, budou nás rychle a pravdivě informovat. Zdá se mi, že takhle spolehlivá mohou být veřejnoprávní média jen proto, že prakticky nemají žádného majitele, tím pádem jejich činnost není založená na zisku.
Když jsem zmínil, že vlastně nemají tato média svého majitele, kde se pak berou všechny peníze potřebné na zaplacení zaměstnanců, externistů, vybavení potřebného k jejich práci a ke kompletnímu chodu těchto kolosů? Berou se od většiny obyvatel naší země, a to konkrétně od koncesionářů! Koncesionář je každý, kdo platí pravidelně stanovené měsíční poplatky, díky nimž může Český rozhlas a Česká televize fungovat. V současné době koncese platí každá domácnost, která jakýmkoliv způsobem přes jakoukoliv platformu využívá služeb našich veřejnoprávních médií. Za obě služby tedy naši rodiče platí dohromady 205 kč měsíčně (150 kč za ČT, 55 kč za ČRO), což je jen pro srovnání o 55 kč méně než za měsíční předplatné streamovací platformy Netflix.
Teď, když už jsme si ujasnili, jak Český rozhlas spolu s Českou televizí získávají finance, musíme si také říct, proč tu teď tohle téma s vámi já, student devátého ročníku, probírám? Ve středu 22. dubna 2026 jsme se jako škola připojili k výzvě Média nedáme!, iniciativa vznikla trochu narychlo díky pár zapáleným studentům Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Z názvu iniciativy by se mohlo zdát, že nám média, která si jako občané této země společně platíme, chce někdo ukrást nebo odebrat. Neříká se mi to snadno, ale v posledních týdnech a měsících to tak opravdu začalo vypadat. Nejde tu však o žádnou krádež v kriminálním smyslu slova. Jde o “pokus o krádež” nezávislosti a veřejnoprávnosti. Ze strany nejvýše postavených politiků v naší současné vládě se čím dál více, a častěji, ozývají návrhy na takzvané zestátnění veřejnoprávních médií. To mi připadá nebezpečné. Čtěte, prosím, dále a udělejte si názor sami.
Pokud politici dodrží to, co teď na schůzích a tiskových konferencích slibují svým voličům, dojde například ke kompletnímu zrušení koncesionářského systému financování televize a rozhlasu. A to mi přijde nerozumné. Podle momentálního návrhu ministerstva kultury to bude pro Českou televizi totiž znamenat ztrátu téměř jedné miliardy korun, pro Český rozhlas potom skoro 400 milionovou ztrátu. Takovéto obrovské škrty v rozpočtu by znamenaly rušení pořadů, slučovaní i kompletní rušení celých stanic a kanálů, a hlavně také velké propouštění zaměstnanců a kvalifikovaných odborníků. To se ale stále bavíme jen o finanční stránce! Riziko z mého pohledu představuje zejména to, že pokud si přestaneme veřejnoprávní média platit my občané, ztratí svoji nezávislost a po tzv. zestátnění již teoreticky budou mít “svého majitele”... Stát potom bude mít možnost ovlivňovat, co se do jejich vysílání hodí a co ne. A pak si tedy myslím, že my, občané, je už potom nebudeme moci nazývat nezávislými. Bude už jen chybět krok k tomu, aby politici média kompletně ovládli, a my bychom tak potom byli svědky téhož, co se s médii stalo na sousedním Slovensku a také v Maďarsku.
Ano, to mne trápí, obsah, který by média chtěla publikovat, by mohl být regulován. Některým politikům může být třeba jednou odepřen přístup do diskuzí a obecně se celkově bude postupně omezovat objektivita, popis dění ve světě, bude se vše řešit jen přes politiku a kde zůstane pravda? To už tu přeci jednou bylo. Učili jsme se o tom ve škole. Rok 1968. Normalizace. Připadá mi to dost podobné, stejně tak jako některým kolegům ze školního parlamentu či starším studentům Školy Břežany.
Pokud mohu mluvit teď za sebe, určitě nechci, aby se tohle s našimi veřejnoprávními médii stalo! Vážím si svobody a demokracie. Vážím si objektivity a vážím si toho, že máme k dispozici neutrální zdroj informací, na který se mohu kdykoli spolehnout. Právě proto jsme se oficiálně s několika spolužáky a kamarády k výzvě Filozofické Fakulty UK připojili. A budeme o tomhle problému dál otevřeně diskutovat s ostatními studenty, kteří o to budou mít zájem, abychom zamezili tomu, že někdo nakonec uvěří názorům, že by nám zestátnění České televize a Českého rozhlasu prospělo!
