Třídní den trochu jinak: odvaha, vztahy a oheň (5.A)
Připojili jsme se ke kampani To chce odvahu, která je letos zaměřena na odolnost a vztahy. Jedním z cílů našeho společného setkání bylo lépe poznat sami sebe a pojmenovat své vlastnosti.
Nechyběl ani oheň jako symbol proměny a odpuštění – podobně jako kdysi Keltové jsme symbolicky spálili něco, co už chceme nechat za sebou.
Třídní den začal netradičně návštěvou maminky Lukáše, která pracuje jako zdravotní sestra. Povídali jsme si o dětských úrazech a o tom, co dělat v situacích, kdy se něco stane. Vyzkoušeli jsme si také změřit tepovou frekvenci a počet dechů za minutu a povídali si o tom, jak naše tělo reaguje na stres a náročné situace. Od fyzického zdraví jsme tak plynule přešli k tématu, které není na první pohled tak snadno rozpoznatelné – k našemu duševnímu světu.
V další hodině jsme se inspirovali keltským stromokruhem, který symbolicky přiřazuje jednotlivým obdobím narození různé stromy a jejich vlastnosti. Děti tak mohly přemýšlet, zda se v charakteristice „svého“ stromu poznávají a jaké vlastnosti na sobě vnímají. Následovala hra Molekuly a také naše vlastní deskové hry, na které nám bohužel už mnoho času nezbylo.
Nejvíce jsme se ale těšili na oheň. Každý mohl symbolicky spálit něco, co už nechce nosit s sebou – nějakou starost, nepříjemný pocit nebo třeba vlastnost, kterou by chtěl změnit. Oheň se tak stal symbolem toho, že některé věci můžeme nechat za sebou a začít znovu.
A samozřejmě nechyběly ani marshmallows, jejichž kouzlu podlehlo téměř celé osazenstvo. S dětmi jsme se proto domluvili, že bychom si z pálení ohně mohli vytvořit naši letošní třídní tradici – při každém třídním dni, kdy to podmínky dovolí, si společně zapálíme oheň. Myslím, že je to tradice, která může mít nejen sladkou, ale i hezkou symbolickou příchuť.
