Čemu se věnujeme v kroužku vesmíru a kosmonautiky
Od října loňského roku jsou pondělní odpoledne deseti žáků 5. až 8. ročníku úzce spojena s vesmírem a snahou lidstva o jeho poznání a dobývání.
Výchozím programem bylo v podzimních a zimních měsících užití vydařeného simulátoru Kerbal Space Program, díky kterému pochopili členové kroužku mnoho věcí spojených s kosmickými lety - stavba rakety, její start a navedení na oběžnou dráhu, orbitální manévry pro setkání dvou obíhajících objektů, odpoutání se ze sféry gravitace planety, brzdící manévr pro přiblížení k měsíci a přistání na něm. Zkrátka takřka každý člen kroužku dnes dokáže vysvětlit, kde je na oběžné dráze apoapsis či periapsis, k čemu slouží prograde či retrograde manévr, mnozí si poradí například s rozdílnou inklinací rovníkové oběžné dráhy s o několik stupňů nakloněnou oběžnou dráhou měsíce Minmus.
Zimní období s brzkým příchodem tmy umožnilo pozorování noční oblohy hvězdářským dalekohledem, který byl za tímto účelem školou pořízen. Členové kroužku byli nadšeni, když mohli pozorovat nejen ty největší, ale i docela malé krátery na měsíci, když viděli prstence Saturnu, nebo Jupiter s minimálně čtyřmi jeho měsíci.
Několik žáků se také pustilo do úplných základů programování v jazyce Python. V rámci akce Astro Pi - Mission Zero, zastřešené Evropskou kosmickou agenturou ESA, vytvořili svůj krátký program, který si vyzkoušeli na za tímto účelem pořízeném miniaturním počítači Raspberry Pi. Následně své programy odeslali k jejich spuštění na skutečné orbitální stanici ISS.
S blížícím se jarem začala být aktuální stavba vlastních modelů raket. Po několika startech jednodušších modelů zahájil každý člen kroužku stavbu pokročilejšího modelu dvoustupňové rakety. Až se dílo podaří, bude následovat několik leteckých dnů. Každý tedy nyní pracuje na tom, aby jeho raketa nejen vystartovala a dosáhla co největší výšky, ale také aby se bezpečně prostřednictvím padáku vrátila na zem.
Ještě jedna zajímavá aktivita mladé vesmírňany čeká. Škola disponuje headsety pro virtuální realitu, které nabízí mimo jiné možnost vychutnat si pohyb po orbitální stanici ISS. A nejde samozřejmě jen o pohyb, ale také o některé činnosti v ní (například ovládání robotického ramene) a mimo ní (kontrola pláště modulu při výstupu do volného prostoru).
Věřím, že vesmír zaujme i v následujících letech další žáky naší školy a že někteří ze starších a zkušenějších členů letošního kroužku přijmou roli asistentů, kteří budou připraveni pomoci svým mladším spolužákům v jejich objevování kosmu.
